|
|
Hostina
Orel Tomáš, Jakub ; Šejn, Miloš ; Ruller, Tomáš
Pro realizaci lesní hostiny jsem zvolil formu happeningu a vědomě se ocitám na hraně umění a rituálu. Jako umění vnímám jak artefakty, vytvořené pro situaci lesní hostiny, tak proces utváření a promýšlení hostiny, koncept, či scénář. Různé varianty scénářů, které stojí v zákadě události rozepisuji níže v úvahách o práci. Také scénář, k němuž jsem postupným vývojem úvah dospěl, je ke čtení níže na pozvánce k akci, přiložené v obrazové části. Hostina například ve starém Řecku začínala i končila slavností obětování bohům. Rozhodl jsem se tento motiv akcentovat. Oběť před přijímáním pokrmu, vzdání díků každodenní pokrm prohlubuje, stává se vědomou činností. V křesťanském světě má v tomto smyslu největší význam poslední večeře páně, její symbolika tvoří nejdůležitější rituál v křesťanské mši. Tato Kristova hostina se postupně stala také významným motivem v dějinách umění až po modernistická i současná ztvárnění. Chtěl jsem se ovšem dobrat vlastní verze symbolické hostiny a protože je pro mě stěžejním tématem vztah člověka a přírody, umístil jsem hostinu do přírodní krajiny. V tom jsou mi vzorem především Divadlo orgií a mystérií Hermana Nitsche a instalace ve woman house Dinner party od Judy Chicago. Můj happening také počítá s lidmi, kterým je myšlenka blízká. Již během předchozí schůzky u malého domácího ohně jsme přišli na to, že je to intimní rituál a je třeba dobře účastníky zvolit, rokovat s nimi o celé situaci, dobře projasnit záměr. Někteří pozvaní hosté s mou myšlenkou přímo nesouhlasili a zůčastnit se odmítli. Proto jsem později zhodnotil, že jde o komunitní událost. Blízkých vztahů, které jsou k vnímání takového zážitku stěžejní napomáhá realita společného bytu, v centru Brna na Minoritské 12. Zde se každodenní život vyznačuje rysy malé komunity. Jedním z důvodů proč někteří pozvaní účastníci odmítli účast je pravděpodobně to, že nemají takto společnou realitu. Nemají jasnější povědomí o umělecké realitě, a kontextech, které umožňují akci vnímat s jistým odstupem, jako výsledek nějaké konceptuální činnosti autora. Komunitní charkter nabude mnohem významnější roli, pokud se v ideálním případě happening zopakuje (promění se v rituál), ovšem tentokrát skutečně s výpěstky, výrobky, připravovanými přímo za tímto účelem. Tedy jde o skutečné vědomé prožití původu potravy a principu odevzdání (oběti): Totiž jejich odevzdání na konkrétním místě se zachovalou silnou zemskou energií. Problematika prezentace mého happeningu, je otázkou. Myslím, že není zapotřebí, podstata happeningu tkví ve vnitřních i společných prožitcích zůčastněných osob. Ponechávám si tedy otevřený prostor, jakou formu při prezentaci zvolím. Při realizaci ovšem důsledně práci dokumentuji. Některé momenty jsou ovšem kamerou nepřenositelné. Dokumentuji tedy pro potřeby diplomové práce a její prezentace. V ideálním případě v budoucích hostinách chci od akcentování dokumentace ustoupit.
|
host ::
RSS.